Formát pro tisk

K o p ř i v n i c e (dam) - O tečku za letošním divadelním předplatným v kulturním domě se v úterý šestadvacátého března postarají herci Slováckého divadla z Uherského Hradiště. Podle prapůvodních plánů se měli předplatitelé se sezonou rozloučit jevištní zpracováním Tristana a Isoldy, nakonec je však čeká jiná legenda o velké lásce, Radúz a Mahulena.

Zeyerův notoricky známý příběh o útrapách velké lásky prince Radúze a éterické princezny Mahuleny v pohádkovém světě, kde nakonec věrná láska a oběť života zlomí zákeřnou kletbu, se objevil na divadelních prknech již nesčetněkrát. Na prkna Slováckého divadla pohádku přivedl režisér Igor Stránský. Ten nepoužil zaběhnuté schéma, kdy příběh doprovází Sukova hudba, ale ke spolupráci přizval primáše Hradišťanu Jiřího Pavlicu.

„Příběh Radúze a Mahuleny jde až na dřeň lidských vztahů, proto jsem chtěl, aby hudba byla drsnější, než jsem kdy komponoval. Objevují se zde syrové zvuky kamenů, dřeva a vůbec základní materie matky země spolu s dalším výrazným vyjadřovacím prostředkem, kterým je lidský hlas. Ale inscenace je pro mě ještě v něčem výjimečná. V hudební tvorbě zde uplatňuji jisté kompoziční postupy, které jsem zatím nepoužíval,“ řekl o své práci na uherskohradišťské inscenaci Pavlica.

Inspiraci pro svou práci na Radúzovi a Mahuleně hledala v předkřesťanském pohanském období také choreografka představení Ladislava Košíková: „Obřady, které na jeviště přivádíme, mají prazáklad v životě primárních kultur v dobách pohanských, kdy člověk žil v těsném vztahu s přírodou. Na jejích rozmarech byl závislý jeho život a právě prostřednictvím rituálů si zajišťoval komunikaci s bohy a s démony přírodních živlů. Navíc si myslím, že v každém z nás je doposud ukryt alespoň malý kousek této matky země, která s sebou nese stopy kultur našich předků,“ tvrdí v propagačních materiálech inscenace autorka choreografie.

Velmi obdobně jako jeho spolupracovníci chápe Zeyerův text a jeho symboliku i režisér představení. „Je to pohled do drsného úsvitu dějin k jakési, řekněme trochu s nadsázkou, slovanské antice,“ říká Igor Stránský. Režisér za stěžejní bod celého představení chápe nejen samotný vztah titulních hrdinů, ale i konflikt Runy a Nyoly. „Je z toho evidentně vidět, že při nesmyslných sporech trpí především slušní lidé. Tak tomu bylo před tisíci lety, tak je tomu i dnes,“ tvrdí režisér. Ten do titulních rolí obsadil Jakuba Leiera v alternaci s Mírou Zavičárem a Helenu Jarou. Na scéně vytvořené Miroslavem Malinou a v kostýmech Lucie Kuropatové se dále objeví Jaroslava Tihelková, Anna Slezáková-Miková, Kamil Pulec, Jiří Juřina a nebo Lubomír Vraspír. Začátek představení je plánován na půl osmou večer.

K o p ř i v n i c e (dam) - Výpravná muzikálová pohádka, která potěší nejen děti, ale příjemným zážitkem může být i pro dospělé diváky, ovládne jeviště kopřivnického kulturního domu v neděli 24. března ve čtyři hodiny odpoledne. V rámci volného cyklu představení pro děti se publiku představí Divadelní společnost Petra Bezruče s pohádkou Kocourek Modroočko.

Oblíbenou pohádku Josefa Koláře do divadelní podoby upravil Petr Prchal a přispěním moderátora, herce a písničkáře Marka Ebena, který je autorem chytrých, jemně ironických textů písní a hudby, se pak Modroočkův příběh stal muzikálem. Hlavní kočičí hrdina během své pouti životem zjišťuje, že ne všechno je jen dobré, v naivním údivu potkává své přátele a nepřátele, aby nakonec zmoudřel a stal se hrdým rodičem. Na jeviště ostravského divadla se Kocourek Modroočko dostal na konci sezony 1999 - 2000 v režii uměleckého šéfa souboru Michala Przebindy a jeho inscenace si vysloužila pochvalné kritiky. K tomu, že představení má švih, přispívá nejen výtečná Ebenova hudba, ale v tomto případě také výtvarné zpracování Marty Roszkopfové, jejíž scéna i masky usnadňují hercům převtělení do kočičích hrdinů. Role ve vskutku rodinném představení režisér rozdělil především mezi mladé členy souboru.

K o p ř i v n i c e (dam) - Nevšední zážitek čeká všechny, kdo zítra večer vyrazí do CO krytu klubu Nora. V čele brněnské komorně bigbeatové kapely TySyčáci totiž do Nory dorazí zpěvák a herec Petr Váša.

Váša, který je mimo jiné také držitelem ceny z místní divadelní přehlídky Kopřiva, proslul vytvořením tak zvaného fyzického básnictví. Tento specifický dramaticko-literární žánr se odráží také v projevu TySyčáků. Charizmatický Váša nejen, že zpívá, ale také hraje celým svým tělem. Zatímco na minulém koncertě v Noře kapela předváděla své debutové album Máj v dubnu, tentokrát bude program tvořen zhruba z poloviny staršími skladbami a druhou polovinu koncertu TySyčáci vyberou ze své loňské desky Lék a jed.

Historie TySyčáků není dlouhá. Kapela vznikla na jaře roku 2000. Petr Váša, který měl za sebou působení v legendárních kapelách osmdesátých let Z kopce a Ošklid, zhudebnil část svých básnických textů společně se dvěma bývalými členy Pluta baskytaristou Tomášem Fröhlichem a kytaristou Petrem Zavadilem. Spojením těchto tří brněnských umělců vzniklo originální seskupení, které nemá na naší nezávislé scéně obdoby. To také ocenili hudební kritici, kteří TySyčákům udělili Periskop - Žlutá ponorka 2000.

K o p ř i v n i c e (dam) - Plný kulturní dům na sobotním muzikantském plese rozhodl o novém držiteli Kopřivnické grammy. O udělení ceny svým hlasováním rozhodovali výhradně posluchači.

Přízeň diváků se pro sebe snažilo získat hned pět místních kapel a navíc také hostující cimbálovka Šajtar z Ostravy. O půlnoci si pak pro recesní cenu a obří láhev šampusu mohla přijít kapela Sága, která tak obhájila své loňské prvenství. Stříbrná pozice patřila rockovému Sunaru a třetí skončili countrymani ze skupiny Cizinci. „Přízeň posluchačů byla poměrně vyrovnaná a každá z kapel včetně OP Jazz bandu či skupiny L&P měla velký počet hlasů,“ tvrdila po sečtení hlasovacích lístků Dagmar Rysová z kulturního domu.

K o p ř i v n i c e - Daleko víc společného, než by se mohlo na první poslech zdát, mají indická hudba s moravským folklórem. Společným koncertem na půdě hudebního sálu Kulturního domu v Kopřivnici to minulý týden dokázala cimbálistka Zuzana Lapčíková a hráč na indický citar Jiří Dohnal.

Spojení těchto dvou muzikantů do jednoho koncertu a na konci dokonce v netradiční duet, je dílem dramaturga Jiřího Cachnína a bylo neobyčejně šťastným tahem. Nejen oba nástroje, ale také interpreti, kteří se sešli vůbec poprvé, si totiž neobyčejně padli do noty.

Lapčíková: Pro mne to bylo velice příjemné, i když jsme byli v hraní možná trošku opatrnější.

Dohnal: I mně se to moc líbilo. Cimbál jako nástroj má v sobě obrovský potenciál a styčná plocha s citarem je, myslím, taky dost velká. Navíc, když za cimbálem sedí někdo tak atmosférotvorný, jako je Zuzka, tak je půl úspěchu zaručeno. Problém byl jen v hodně krátkém čase na přípravu. Kdybychom se mohli déle sehrávat, mohli jsme se potom do improvizace před publikem pustit o něco dravěji.

Lapčíková: Naprostá většina nástrojů do Evropy přišla z východu. Předchůdce cimbálu santur pochází z Persie a až dnes jsem se dozvěděla od Jirky, že z tamního dvora přišel do Indie i citar. Oba nástroje mají velmi podobný původ a poté, co byly v úplně jiných kulturních tradicích zdokonalovány, opět se spolu sešly.

Dohnal: V Indii se dokonce používají duety citaru a santur.

Dohnal: Indická hudba není založená na harmonii, nýbrž na velmi propracované melodice. A mně osobně přijde, že slovanská hudba je tady do Evropy jakoby násilně vklíněná. Právě tím, že ona tu harmonii také nepotřebuje a její melodika je samonosná. Hrát společně s jazzmanem Borisem Urbánkem pro mě bylo mnohem složitější. To totiž bylo melodické hraní na jazzovou rytmiku. A ačkoliv je tam samozřejmě šance hrát spolu, tak ty možnosti se rychle vyčerpají. Spojení s cimbálem nabízí mnohem víc možností.

Lapčíková: Příbuznost pojetí melodiky je tady opravdu velká. To, že někdy je v hudbě podstatný třeba jen jediný tón, je taky to, co objevil třeba Janáček.

Lapčíková: Já říkám, že každý cimbálista valnou většinu života prostěhuje nábytek a proladí. Já mám pocit, že dvě třetiny času ladím a jednu třetinu hraju. Cimbál velmi citlivě reaguje na každou změnu atmosféry. Každá změna teploty tlaku, vlhkosti je na nástroji neuvěřitelně znát. I během koncertu, když přijdou lidé a zadýchají místnost, změní se teplota a vlhkost, je to okamžitě poznat. Podobnost s citarem je v tom, že je lépe ladit cimbál citem než ladičkou. A díky tomu, že neladím podle ladičky, jsme spolu taky mohli hrát.

Dohnal: Ladička je na ladění citaru hluchá. Mně se dokonce jednou stalo, že jsem vyladil citar naprosto přesně podle ladičky a přišel za mnou zpěvák, který chtěl abych si pořádně naladil. Je to nástroj, který se musí ladit citem. Když je citar hodně dobře naladěný a zahraje se základní tón, rozezní se dvanáct strun, to se mi nikdy nepovedlo.

K o p ř i v n i c e (dam) - Kafka, přehlídka filmové a televizní tvorby vznikající v malých televizních studiích, se neuskuteční v tradičním jarním termínu, ale v kině Puls se uhnízdí až v polovině října. Dvoudenní soutěžní akce, která si v průběhu pěti minulých ročníků mezi televizními profesionály získala značnou prestiž a v jejíž porotě zasedla řada známých osobností, prodělala také další změny. Tou nejdůležitější je výměna pořadatelů. Místo dosavadní Kabelové televize Kopřivnice vezme pořadatelské opratě do rukou firma Ludvík Moravia provozující kulturní dům.

„Vzhledem k přetíženosti televize, přípravy vysílače na Bílé hoře a dalšími akcemi, které považujeme ze důležitější, jsme se rozhodli letošní ročník vynechat,“ vysvětlil ředitel KTK Jan Bittner důvody, které kabelovku vedly k tomu, aby se pořadatelství vzdala. Podle nového pořadatele Lubomíra Sazovského, ředitele Ludvík Moravia, je však přerušení zavedené tradice velmi zrádné. „Máme zkušenosti, že pokud se s pořádáním nějaké akce přestane byť jen na jediný rok, je veškerá její dlouhodobě budovaná pověst ztracena a při obnovování tradice je třeba začít zcela od nuly,“ řekl Sazovský s tím, že právě tomu chtěli v případě Kafky zabránit. Změna termínu z jarního na podzimní je pak podle pořadatelů vynucena organizačními a technickými problémy, které je třeba ještě vyřešit.

Přihlášená televizní a filmová studia budou i na Kafce 2002 soutěžit v obvyklých kategoriích. Porotci budou hodnotit zpravodajství, dokument, reklamu a další audiovizuální dílka.

K o p ř i v n i c e (dam) - Osladit si dnešní odpoledne mají možnost všichni, kdo vyrazí ve tři hodiny do kina Puls. V rámci seniorského filmového klubu se totiž na plátno vrací poetická komedie o cukrářce, jejíž čokoláda dokonale převrátila rádoby ctnostný život v jednom zapadlém francouzském městečku. Do hlavních rolí cenami ověnčeného snímku jeho režisér Lasse Halström obsadil Juliette Binoche a Johnny Deppa.

Zcela jiné publikum zřejmě do kina přitáhne americko - německý koprodukční film Kdo s koho. Ten bude programu vévodit ode dneška do soboty odpoledne a navíc se pak bude hrát i v neděli a v pondělí večer.

Kdo s koho je klasický zlodějský film. Divák tady nesympatizuje s hrdinnými strážci zákona, ale s chlápkem, který všechen svůj um a inteligenci využívá k tomu, aby si nezákonně přivlastnil něco většinou opravdu velmi cenného. Tentokrát se lupič - sympaťák jmenuje Nick Wells (Robert de Niro), a zatímco v Montrealu, kde žije a provozuje jazzový klub, platí za ctihodného občana, lidé od fochu dobře vědí, že on je ten nejlepší. Nick se však rozhodne své řemeslo pověsit na hřebíček, což po něm vyžaduje také jeho přítelkyně Diane. Pak se však objeví starý kamarád Max (Marlon Brando) s nabídkou na poslední kšeft: z celního skladiště by mohl být odcizen cenný umělecký artefakt ze 17. století. Nick se nakonec rozhodne porušit snad všechna svá pravidla, pustí se do plánování své poslední akce, se kterou mu má pomoci mladík Jackie (Edward Norton). Svižná podívaná natočená režisérem Frankem Ozem hlavně díky svému scénáři nijak neoslní, ale je vynikající ukázkou dobře odvedeného filmařského řemesla.

Nejen z Montrealu do horské oblasti centrální Francie, ale také v čase přenese návštěvníky kina historicko-dobrodružný snímek Bratrstvo vlků - Hon na bestii. Ten se bude promítat dneska, zítra a také v sobotu od čtvrt na devět večer. Příběh filmu vychází ze známé francouzské pověsti opírající se o historickou skutečnost. Do oblasti sužované neznámým fantomem, oficiálně jde o zvlášť nebezpečného vlka, který má na svědomí již víc jak sto obětí, kromě vojska, jehož účelem je vybít všechny vlky v širokém okolí, vyslal král mladého přírodovědce Grégoira de Fronsac. Spolu s vědcem přichází i jeho indiánský pokrevní bratr Mani, který nejen ovládá různé druhy tradičních bojových umění, ale dokáže i komunikovat s přírodou. Oba se pak snaží vypátrat, co je skutečným postrachem vesničanů, což vzhledem k intrikám místní šlechty není nijak snadné. Francouzský velkofilm, kde nechybí akce, napětí a výpravné kostýmy, natočil režisér Christophe Gans.

V neděli a v pondělí v šest večer se na plátno Pulsu nakrátko vrátí Amélie z Montmartru. Poetická francouzská komedie vyprávějící příběh dívky, která se jednoho dne prostě rozhodne konat dobro, si získal obrovské množství příznivců. Nadšeni jím nejsou jen kritici (snímek je i žhavým kandidátem na zisk Oscara), kteří film ověnčili řadou cen, ale také diváci, díky kterým se Amélie stala i komerčně úspěšnou.

Filmový klub nabídne v úterý 26. března mexický film Amores Perros - láska je kurva. Na filmových festivalech ceněný film Alejandra Gonzáleze Iňárritua je povídkovou studií tří lidí, kterým se v jednom okamžiku zhroutil svět.

Poslední aktualizace: 21.02.2005 08:24