K o p ř i v n i c e (dam) - Přesto, že letošní ročník Kopřivy doznal oproti minulým řadu změn zvětšením hlediště počínaje přes novou osobu spíkra až po zvýšení počtu porotců, některé věci se nezměnily. K takovým trvalým rysům Kopřivy patří například změny programu provedené na poslední chvíli a na ty byl letošní ročník opravdu bohatý.

K první neplánované změně došlo hned v pátek, kdy svitavské Hudební divadlo uvedlo místo plánované hry Johanes Dr. Faust svou adaptaci klasiky světové fantasy literatury Tolkienova Pána prstenů. Fausta Svitavští neuvedli nejen kvůli onemocnění jedné ze členek souboru, ale také proto, že nebyly ještě dokončeny všechny loutky a hra byla, jak sami tvrdili, ještě velmi ’syrová’.

Další horké chvíle připravil pořadatelům také TK HAMU z Prahy. „Nepřijeli, protože se jim nepodařilo sehnat Baletiozol fólii, kterou se při tanečních vystoupeních pokrývá jeviště,“ řekl autor dramaturgie Kopřivy Jiří Cachnín, který Pražáky nahradil tanečním souborem C - Dance z Ústí nad Orlicí. C - Dance patří v tanečním žánru k naprosté české špičce a potvrdili to i představením ’Všechno má svůj čas’, které je složené z nejlepších choreografií posledních tří let.

Nejvíc starostí však autorovi Kopřivy nadělalo slovenské divadlo SNP z Martina. To totiž svou neúčast definitivně oznámilo až během prvního přehlídkového večera. „Už dřív jsme věděli, že jejich účast na Kopřivě je nahnutá, a tak jsme si obstarali náhradu. Přesto jsme o toto představení velmi dlouho usilovali. Snažili jsme se dokonce martinské divadlo přimět k tomu, aby hru přezkoušelo, bohužel se jim však nepodařilo sehnat odpovídající náhradu za jednu z hereček,“ prozradil Cachnín s tím, že jinak nemá důvod k nespokojenosti.

„Myslím, že po všech těch peripetiích, kdy postupně vypadlo několik představení a bylo ještě víc různých problémů, tak se nám podařilo na Kopřivu dostat to, co jsme chtěli. Tím myslím představení pro děti, akční divadlo, figurální divadlo a další. Určitě to mohlo být lepší, ale z toho, co jsme měli k dispozici, jsme myslím vytěžili maximum,“ uzavřel Cachnín.

K o p ř i v n i c e (dam) - Díky tomu, že původně avizované divadlo SNP z Martina z programu vypadlo, musel se o uzavření Kopřivy postarat místní divadelní soubor Přibližně. Po dlouhých deseti letech se tak na kopřivnické přehlídce objevili i místní divadelníci.

Vystoupení na Kopřivě bylo teprve druhým veřejným vystoupením souboru. Před festivalovým publikem odehráli inscenaci hry amerického dramatika Arthura Kopita s dlouhým názvem ’Tatínku, ubohý tatínku, maminka tě pověsila v šatníku a mně je tak smutno’. Hlasování diváků tomuto představení přisoudilo sedmou příčku z devíti hodnocených divadel.

„Byli jsme nadšení, že můžeme hrát na Kopřivě, a tak jsme do toho šli, i když jsme se to dozvěděli hodně pozdě. Nechci, aby to znělo jako omluva, ale byla to taková hurá akce,“ řekl po představení herec Michal Raška.

Divadelní soubor Přibližně, který vznikl teprve v říjnu loňského roku z iniciativy Michala Sopucha, nyní v novojičínském Beskydském divadle zkouší již svou druhou hru.

K o p ř i v n i c e (dam) - Poněkud početnější než je zvykem, byla letos skupina lidí, kteří byli úrovní Kopřivy zklamáni. Ke kvalitativně náročnějším porotcům se přidala i řada lidí, kteří letošní ročník považují ve srovnání s jinými za slabší. Na druhou stranu spokojených bylo podle ohlasů napsaných k jednotlivým představením a reakcí publika přece jen víc.

„Co se týká atmosféry a návštěvnosti, je to bezvadná akce. Věděl jsem to z vyprávění a jsem rád, že se mi to potvrdilo. Čekal jsem ale poněkud vyšší úroveň divadel. Z devíti souborů tak tři čtyři předváděly něco zhruba na takové úrovni, jakou jsem si představoval, ale zbytek byl dost slabý,“ shrnul své pocity z přehlídky porotce Jan Roubal.

Velmi podobně viděl letošní Kopřivu její tradiční ’hodnotitel’ Luděk Rychter. „Vloni tady byla minimálně jedna dvě věci, u kterých jsem si mohl říct, že jsem je rád viděl. To se mi letos bohužel nepodařilo. Pravděpodobně se na divadelních polích nic zajímavého neurodilo,“ řekl Rychter.

Dramaturg Jiří Cachnín se však těmto výpadům brání argumentem, že přehlídka se snaží oslovit každého diváka a nejen náročné intelektuály.

„Podobné výtky poslouchám od porotců každoročně, ale já nedělám přehlídku pro ně. Již několikrát se v historii Kopřivy stalo, že jsme měli na programu kus, který sice nadchl porotce, ale lidé odcházeli v průběhu představení,“ řekl Cachnín.

Své názory na jednotlivá představení si i mohli lidé sdělovat na tradičních seminářích s porotou, o které však byl značně vyšší zájem než v minulosti. Zajímavým tahem pořadatelů bylo také vylepení papírových ploch, na které mohli diváci po představeních napsat své dojmy.

K o p ř i v n i c e (dam) - Kopřiva to nejsou jen divadla, ale i rok od roku bohatší doprovodný program. Letos si lidé mohli v přestávce mezi jednotlivými divadly prohlédnout dvě expozice fotografií. Své černobílé skvosty ze sérií Divadelní fotografie a Lidé olomouckého okresu vystavovali Jaroslav Prokop a Jindřich Streit.

Filmoví fandové mohli pro změnu trávit pauzy v hudebním sále na promítání snímků z autorských dílen.

O ukončení obou přehlídkových dnů se pak postarala hudba. V pátek v podání kapel Cympelín a Pohon. Sobotní večer pak návštěvníci Kopřivy mohli zakončit v CO krytu při poslechu pražské kapely Vltava.

K o p ř i v n i c e (dam) - Ani dvě nové řady sedadel v hlavním sále a desítky židlí zvyšující kapacitu kinosálu nedokázaly pokrýt další zvýšení zájmu diváků o představení Kopřivy. V letošním roce přišlo na jednotlivé programy Kopřivy podle odhadu pořadatelů celkem asi osmnáct set lidí. Sto dvacet z nich využilo možnosti koupit si lístek na oba přehlídkové dny, sedmdesát si zaplatilo pouze jeden den a na jednotlivá představení bylo prodáno dvě stě třináct vstupenek. Výtěžek ze vstupného však prý nemůže ani při takovém počtu diváků pokrýt finanční nároky na přípravu a chod Kopřivy. „Vstupné tvoří asi necelých padesát procent částky, kterou potřebujeme, zbytek musíme hledat u sponzorů a ve vlastních zdrojích. Máme štěstí, že jsme splnili podmínky Telecomu, protože tato firma v rámci svých sponzorských aktivit zaplatila letošní Kopřivu z víc jak padesáti procent,“ řekl šéf pořádající firmy Ludvík Moravia Lubomír Sazovský.

K o p ř i v n i c e (dam) - V úterý osmnáctého dubna byla ve výstavní síni Muzea Fojtství zahájena výstava, která mapuje školství v Kopřivnici od jeho prvopočátků až po současnost. Původně měla být v podkrovních prostorách na Fojtství instalována expozice věnovaná nejstarší kopřivnické Základní škole - náměstí, která slaví již devadesát let existence, nakonec se však organizátoři výstavy rozhodli rozšířit její záběr na školství ve městě jako celek. K vidění budou písemnosti, školní kroniky, fotografické materiály historické i současné. Vystaveny budou například i fotografie tříd, které v průběhu let, tou kterou školou prošly. Výstava bude na Fojtství k vidění minimálně do konce měsíce.

K o p ř i v n i c e (dam) - Pod názvem Děti v tanci se skrývá tradiční taneční koncert všech žáků tanečního oboru kopřivnické ZUŠ Zdeňka Buriana. Zhruba hodinu a půl dlouhý program by měl obsahovat asi šestadvacet tanečních čísel. Program se uskuteční ve středu 26. dubna ve velkém sále kulturního domu a jeho začátek je naplánován na sedmnáctou hodinu.

K o p ř i v n i c e (dam) - Čerstvé držitele české Grammy bude tuto neděli hostit klub Nora. V bývalém hudebním sále zahraje objev roku kapela - 123 min.

Pražské trio tvořené kytaristou a zpěvákem Zdeňkem Bínou, bubeníkem z pražské konzervatoře Jaroslava Ježka Václavem Zimou a baskytaristou švédského původu Fredrikem Janáčkem, je dnes již vyhledávanou stálicí klubových podií i festivalů. Než se kapela - 123 minut dala dohromady, sbírali její členové zkušenosti v jiných skupinách. Fredrik vystupoval ve Sluníčku nebo Slunečním orchestru a Zdeněk hrál v Walk-Choc-Ice. Debutové CD vyšlo kapele v říjnu loňského roku.

Jejich hudba se opírá o energické funky rytmy v kombinaci se zpěvem zřetelně inspirovaným jazzovou a bluesovou hudební tradicí. Charakteristikou jejich projevu je také fakt, že značná část toho, co hrají, je momentální improvizace. Zajímavý je také způsob interpretace písní s výhradně anglickými texty.

Kapela - 132 minut se již delší dobu těší nejen zájmu svých posluchačů, ale i médií. Má za sebou už dva profily v televizních pořadech ’60’ a ’Na kloboučku’ a řadu rozhovorů pro hudební časopisy. Do povědomí širší veřejnosti se však kapela dostala až ziskem již zmíněné ceny České akademie populární hudby.

K o p ř i v n i c e (dam) - K nepopulárnímu kroku zvýšení cen vstupného bude muset v květnu přistoupit kino Puls.

Zvýšení cen vstupenek však nemá na svědomí provozovatel kina, nýbrž distributoři filmů, kteří opět zvedli ceny. Navíc bude ještě muset kino navýšit vstupné i o daň z přidané hodnoty, kterou dosud platili právě distributoři.

Zdražení se projeví navýšením cen vstupného zhruba o čtyři až pět korun. I po zdražení vstupného nebudou dosahovat ceny v kopřivnickém kině průměrných cen filmových představení v republice.

K o p ř i v n i c e - Nedávno proběhlá přehlídka filmové a televizní tvorby Kafka 2000 byla pro místní kabelovou televizi zatím nejúspěšnější, ta totiž získala dvě z cen udělených porotou. U zrodu obou odměněných dílek stál režisér, kameraman a střihač v jedné osobě Miroslav Hofmann. Ten je také nejkompetentnější osobou, která může mluvit o jejich vzniku.

Je to zhruba dvacetiminutový dokument o příborském fotografovi Rudolfu Jarnotovi.

Znám pana Jarnota velmi dlouho, protože jsem byl členem fotoklubu, který vedl. Je to zajímavý člověk, který neustále něco tvoří. Má přes pětašedesát let a vypadá na dvacetiletého kluka jak duší, tak možná i fyzicky.

To nebylo nutné. On se docela rád trošičku předvádí, takže spolupráce byla vynikající.

Se vším všudy asi tři měsíce. Z toho bylo asi dvanáct natáčecích dnů a zbytek práce ve střižně.

Ve filmu se objevují nejen záběry z Příbora a Jarnotova ateliéru, ale i v horských exteriérech. Jak takové natáčení vypadalo?

Natáčeli jsme v Roháčích. Občas to bylo docela dost akční, protože jsme s velkou kamerou, třemi baterkami, což dohromady obnáší asi dvanáct kilo a se spoustou dalších věcí chodili po úzkých skalních římsách a řetězech. Chtěli jsme to poznat, ale bylo to docela o hubu.

Natáčení snímku Kauza Kaufland, který Vám vynesl druhé místo v kategorii vlastní tvorba, bylo asi jednodušší.

Určitě to nebylo tak nebezpečné, i když v supermarketu Kaufland jsme natáčeli skrytě, protože nás ochranka vyvedla, takže to zase bylo zajímavé.

Pokud vím, při natáčení tohoto publicistického snímku Vás dost tlačil čas.

To ano, muselo to být hotovo opravdu rychle. Chtěli jsme ten film přihlásit na Kafku, ale začali jsme natáčet až týden předem. Měli jsme dva natáčecí dny, jeden den na stříhání a půl dne na úpravy zvuku. Asi deset dní před Kafkou jsem chodil do práce kolem osmé ráno a domů jsem se vracel asi o půl třetí ráno, nakonec se to ale vyplatilo.

Poslední aktualizace: 07.01.2005 08:12