K o p ř i v n i c e (ili) - Odbor životního prostředí zahájil v průběhu roku 1998 kontroly nakládání s odpady u jejich původců.

V minulém roce bylo podnikatelům při sto deseti provedených kontrol, uloženo na pokutách za porušení zákona o odpadech ve správních řízeních celkem 145 tisíc korun.

„Provádění kontrol není snadnou záležitostí, protože se často mění informace o podnikatelích - vznikají nové provozovny nebo naopak zanikají z důvodu platební neschopnosti, často se mění jejich majitelé a podobně. Není výjimkou, že při kontrolách narážíme na neochotu a aroganci ze strany podnikatelů,“ přiblížila provádění kontrol pracovnice odboru životního prostředí Monika Paličková.

V souvislosti s těmito problémy se odbor životního prostředí obrátil na Okresní živnostenský úřad v Novém Jičíně s žádostí o aktualizaci seznamu podnikatelů. Z něj vyplývá, že k 1. lednu 1999 bylo evidováno přes čtyři tisíce platných živností na území Kopřivnice a místních částí. Jenom pro zajímavost pokud vezmeme v úvahu, že ke stejnému datu bylo evidováno 23 932 obyvatel, podniká v naší lokalitě každý šestý obyvatel včetně dětí a důchodců.

Cílem těchto kontrol je zajištění řádného nakládání s odpady na území města a místních částí, předcházení vzniku odpadů a nepovolených skládek ze strany podnikatelů a v neposlední řadě i poučení původců odpadů o povinnostech, které jim vyplývají ze zákona o odpadech a vyhlášky č. 1/1999 města o nakládání s komunálním, stavebním a demoličním odpadem.

Obec může podle zákona č. 125/1997 Sb. o odpadech původcům odpadů stanovit podmínky a lhůty pro ujednání nápravy. Navíc je oprávněna uložit pokutu, která může dosahovat až 300 tisíc korun, v případě opakovaného porušení povinností v době jednoho roku od nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty až do výše šesti set tisíc korun.

K o p ř i v n i c e (ili) - S praktickým lékařem MUDr. Milanem Miloševičem byla ze strany Tatry, a. s., rozvázána smlouva o užívání nebytových prostor, které lékař používal jako ordinaci. Zároveň došlo k ukončení smlouvy, na základě které byl pověřen provádět závodní preventivní prohlídky pracovníků slévárny a kovárny.

Z těchto důvodů si doktor Miloševič jako privátní lékař pronajal v kopřivnické poliklinice prostory pro svou ordinaci. U něj registrovaní pacienti proto donesou k preventivní prohlídce, které v současné době provádí MUDr. Štěpánková, výpis z karty. Ten se po vykonání prohlídky zpětně vrací k lékaři, který pacienta registruje.

K o p ř i v n i c e (ili) - V Kopřivnici na Střední průmyslové škole lze od letošního školního roku studovat nový studijní obor technické lyceum, které vzniklo jako reakce na moderní vzdělávací trendy inspirované zkušenostmi a spoluprací se zeměmi Evropské unie. Tento studijní obor představuje předprofesně orientovaný obor připravující žáky pro studium na vyšších a zvláště vysokých školách. Vybavit žáky takovými znalostmi a dovednostmi, které jim usnadní adaptaci na požadavky vysokoškolského studia technických disciplín, je hlavním cílem technického lycea.

Škola přijímá studenty na základě studijních výsledků na základní škole a písemných přijímacích zkoušek z českého jazyka a matematiky. Do průměru 1,5 z profilových předmětů jsou studenti přijímáni bez přijímacích zkoušek.

Maturitní zkouška v lyceu obsahuje zkoušku z českého jazyka a literatury, cizího jazyka, matematiky a jednoho předmětu ze tří volitelných oborových seskupení podle zaměření.

K o p ř i v n i c e (ili) - Při návštěvě delegace z partnerského města Congletonu v roce 1998 vznikla společná myšlenka na uskutečnění semináře věnovanému stavu, ochraně, řešení problémů životního prostředí v Anglii a České republice a spolupráci s veřejností při rozhodování o životním prostředí. Seminář se uskuteční 15. a 16. června v Kopřivnickém kině Puls v Kopřivnici. Jeho organizátory kromě města Kopřivnice jsou partnerský congletonský okresní úřad ve Velké Británii, občanské sdružení Středisko ekologické výchovy Hájenka a dále nadace Fond pomoci místní správě České republiky v Ostravě a firma Ludvík Moravia.

Seminář je určený nejen pro starosty měst, členy zastupitelstev, pro pracovníky místních správ, ale i různé spolky, nevládní a neziskové organizace. „Problematika semináře je natolik široká, že se dříve či později začne týkat každého z nás. Přivítali bychom zájem zástupců všech organizací, které jsou v Kopřivnici, podnikatelů a taky co nejširší veřejnost. Bližší podrobnosti k účasti na semináři mohou získat zájemci na odboru životního prostředí,“ uvedl vedoucí zmiňovaného odboru Hynek Rulíšek.

Mezi přednášejícími vystoupí odborníci pro životní prostředí z Anglie, problematiku spolupráce s veřejností při rozhodování o životním prostředí a enviromentární řízení podniků přiblíží kromě expertů z Anglie i odborníci z české republiky.

K o p ř i v n i c e (hod) - I na městský úřad dolehla nemocnost, která postihla celý náš okres.

Od úterý minulého týdne a ještě toto pondělí nefungovala pokladna v budově Městského úřadu na ulici Záhumenní z důvodu nemoci pokladní. Kromě pokladní totiž onemocněla i její zástupkyně a vzhledem ke specifičnosti vykonávané činnosti nebylo možné pokladní nahradit dalšími nezaškolenými zaměstnanci.

Městský úřad v Kopřivnici proto prosí občany, kteří chtěli v tuto dobu uskutečnit zamýšlené pokladní operace, o pochopení.

K o p ř i v n i c e (ili) - Jak jste byli spokojeni s prezentací zástupců politických stran při besedě v kabelové televizi? Tak zněla otázka, kterou jsme položili několika divákům

Marie K. (42 let, v domácnosti) - Debaty podobného druhu mě nezajímají. Mě zajímá, kolik bude stát nájem, elektrika, topení a rohlíky.

Jaromír V. (67 let, důchodce) - Z pohledu prostého občana mi vystoupení politiků připadalo jako závěr z pohádky - jedli, pili, hodovali, dobrou vůli spolu měli ... Vždyť v podstatě všichni měli v minulém roce stejné úspěchy i stejné neúspěchy. Byli ve všem tak jednotni, že jsem nevěděl, jestli se mám smát nebo brečet.

Jana R. (39 let, provozní) - Chvílemi vystoupení zaváněla silným alibismem - sice stejné priority, ale výsledek, který se ještě nedostavil, závisí na mnoha dalších faktorech.

Marcela J. (21 let, studentka) - Z těch sedmdesáti minut živého vysílání mě zaujaly dvě skutečnosti - pohotovost moderátorky pořadu a pracovní doba pana starosty.

František P. (53 let, nezaměstnaný) - Takové nemastné, neslané. Teď nemyslím samotný pořad, ale projevy politiků.

Zdenek L. (41 let, podnikatel) - Pokud nebudou v takových pořadech zastoupeni tazatelé osobně, nebudou mít besedy ten správný říz. Ing. Plánočková se sice snažila a byla bezesporu lepší než její kolegyně, přesto odpovědi působily příliš uhlazeně a připraveně.

Roman P. (28 let, technik) - V celé debatě nezaznělo nic, o čem bych už neslyšel. Myslím, že by akce podobného druhu oživila osobní účast občanů a jejich přímé dotazy. Něco na způsob Kotle.

K o p ř i v n i c e (hod) - Diváci kopřivnické kabelové televize mohli ve čtvrtek minulý týden v podvečer v přímém přenosu sledovat besedu zástupců čtyř politických stran, které mají své zastoupení v městském zastupitelstvu.

Besedy se zúčastnili za ČSSD Jiří Tichánek, za KDU-ČSL Alois Janek, za ODS Petr Chromečka, za KSČM Josef Pavelka a celou ji uváděla Renata Plánočková. Je nutno podotknout, že si vedla daleko lépe než její kolegyně Ivana Bukovjanová, která měla původně moderovat a kterou mohli diváci sledovat při besedě o podnikatelském areálu a o Tatře. Při hodnocení, co se stranám nepodařilo za rok od voleb splnit a co se jim už povedlo, diváci mohli v různém podání slyšet stejné odpovědi. Strany jsou ve shodě, co se týče rondelu, dostavby domova důchodců, podnikatelského areálu a řešení nezaměstnanosti ve městě.

Diváci využili možnosti klást zástupcům politických stran otázky, a tak se hovořilo o provizorním rozpočtu, o výstavbě Kauflandu a s ním související petici místních obchodníků.

Na otázku, v jaké výši se bude pohybovat rozpočet města na letošní rok, zastupitel Alois Janek odpověděl, že se bude pohybovat ve stejné výši jako v loňském roce. Podnikatelský areál bude samostatnou rozpočtovou položkou s vyrovnanými částkami jak na straně příjmů, tak i výdajů. Rovněž na besedě se hovořilo o dluhové službě města - což jsou splátky úvěru, a ty činí 28 milionů korun ročně. Petr Chromečka řekl, že není naplněnost rozpočtu v příjmové stránce.

Beseda, jež měla trvat hodinu, trvala o půl hodiny déle, a všichni zúčastnění se shodli, že se opět sejdou. Některé dotazy budou zodpovězeny v rámci vysílání KTK.

Po dvou pokračováních věnovaných aktuální problematice - hodnotící zprávě Evropské komise o pokroku ČR v přibližování k EU - se opět vracíme k seznamování s různými aspekty členství v Evropské unii. Dnes se budeme věnovat finanční pomoci EU naší republice.

Jedním z  principů spojené Evropy je umožnit všem obyvatelům, firmám i dalším subjektům podílet se na pozitivech, kterých bylo v  Unii dosaženo. Projevem této zásady je i snaha o snižování rozdílů v  hospodářské úrovni regionů a členských států. Evropská unie věnuje obrovské prostředky na postupné vyrovnání ekonomické úrovně zemí a na rozvoj regionů EU. Tato snaha slouží k  posílení hospodářské a sociální soudržnosti Unie. Respektuje však, že historická, geografická a kulturní mnohotvárnost zemí a regionů musí zůstat zachována.

V letech 1990 - 1999 EU finančně podporovala rozvoj zemí střední a východní Evropy formou programu PHARE. Z  této pomoci byla hrazena část nákladů na přípravu kandidátských zemí na vstup do EU. V ČR byla pomoc zaměřena především na programy přeshraniční spolupráce, na rozvoj malých a středních podniků, exportu, na vybrané regionální aktivity, přímé zahraniční investice, rozvoj lidských zdrojů a sociální sektor. Finanční objem této pomoci činil za období 1993 - 1999 14 miliard 763 milionů korun.

Od roku 2000, tedy v  předvstupním období budou kandidátské země (včetně ČR) čerpat pomoc ze tří programů: PHARE II (pokračování PHARE), ISPA (pro životní prostředí a dopravu), SAPARD (pro zemědělství a rozvoj venkova).

Z těchto zdrojů by mohla ČR získat v období 2000 - 2002 finanční pomoc ve výši 13,4 miliard korun, samozřejmě s  povinností podílet se na financování projektů dalšími 6,1 miliardami Kč.

V  okamžiku vstupu do EU bude mít ČR přístup k čerpání peněz ze strukturálních fondů (slouží ke sblížení ekonomických a sociálních podmínek členských států a snižování rozvojových rozdílů mezi regiony) a kohezního fondu (financuje projekty v  oblasti životního prostředí a dopravy). Očekává se, že by tak ČR v létech 2003 - 2006 mohla získat až 175 miliard Kč. Spolu s částkou 94 miliard Kč, která představuje povinnou finanční spoluúčast z  naší strany, by tedy do rozvoje našeho státu v  tomto období bylo investováno téměř 270 miliard korun.

Podmínkou přijetí těchto dotací je však jasný legislativní rámec regionální politiky našeho státu, zpracování rozvojových dokumentů České republiky i jednotlivých regionů a vytvoření organizační struktury pro realizaci jednotlivých programů a profesní přípravu pracovníků. To vše je z velké části před námi. Přesto ti, kteří mají zájem o bližší informace, by se již dnes měli obracet na územní odbory ministerstva zemědělství (program SAPARD), na ministerstvo pro místní rozvoj (SAPARD, ISPA, PHARE), případně na regionální rozvojové agentury, protože příprava projektů bude náročná časově i odborně.

24. 1. oznámeno vloupání do půdních prostor v domě na ulici Sokolovské a odcizení modelů autíček

26. 1. v dopoledních hodinách byl hlídkou městské policie na středu města u kulturního domu přistižen muž, který vylepoval plakáty na místa, která k tomu nejsou určená. Po zjištění totožnosti byla dotyčnému uložena za přestupek bloková pokuta

27. 1. přijala služebna městské policie dvě oznámení, a to z obchodů na ulici Zd. Buriana a Štefánikově, kde přichytili občany při odcizení zboží. V prvním případě se jednalo o muže, který odcizil láhev fernetu, ve druhém šlo o ženu, která odcizila zboží v hodnotě asi 170 korun. V obou případech byla nenechavcům uložena bloková pokuta

28. 1. došlo k vloupání do dvou motorových vozidel zn. Škoda Felicia, a to ve Štramberku, kde pachatel odcizil autorádio a na ulici Husové u krytého bazénu. Zde se pachatel mimo jiné zmocnil laserové tiskárny a 110 ks CD disků

29. 1. započato šetření ve věci vloupání do sklepního boxu na ulici Obránců míru, dále odcizení osobního motorového vozidla zn. Š 120 z ul. Příčné, vloupání do vozidla Škoda Octavia ve Štramberku (odcizení autorádia a rezervního kola) a vloupání do společné sklepní místnosti na ulici Karla Čapka, kde pachatel odcizil pánské horské jízdní kolo

30. 1. v ranních hodinách přijato oznámení o násilném vstupu do bytu na ulici Obránců míru, kde pachatel proti vůli majitelky odcizil různé věci

K o p ř i v n i c e - Jako let Afrikou o závod, který svou relativně malou obtížností bral tatrovkám trumfy z rukou, hodnotili letošní ročník Rallye Paříž - Dakar - Kahira členové továrního týmu Tatry.

Jaký byl z Vašeho pohledu letošní ročník závodu?

SKLENOVSKÝ: Faktem je, že tento ročník byl strašný let. Vždyť nejrychlejší kamion dojel celý závod za 48 hodin a ujel asi 5 000 kilometrů ve speciálních etapách. To znamená, že průměrná rychlost se pohybovala kolem stovky. Bylo to strašně rychlé, v minulosti byla průměrná rychlost zhruba 60 km v hodině. Letošní Dakar nebyl těžký, jindy je to až na samé hranici sjízdnosti.

LOPRAIS: Bylo to letos tak, že kdo chytil letos defekt, už to nedohnal. Všechno to bylo o výkonném motoru, velké rychlosti, odvaze řidiče a spolehlivosti vozu.

Všichni členové týmu se shodli na tom, že vedení trati ze Senegalu do Egypta, tedy opačným směrem než je běžné, bylo chybou. Počáteční etapy totiž vedly mezi stromy a křovinami, kde všechny nákladní vozy utrpěly značné šrámy. Druhá půle závodu naopak nebyla řidičsky příliš náročná a dala se prý připodobnit těžké motorové zkoušce náročné na spotřebu a teplotu motoru.

Je dneska při použití nejmodernějších satelitních naváděcích systémů ještě možné na trati zabloudit?

LOPRAIS: Ztratit se můžete velice lehce i přes to, že vozy vede satelitní navigační systém.

STACHURA: Dakar je charakteristický tím, že se jednotlivé ročníky liší. Ono jsou to sice známé oblasti, ale vždy se projíždí novou krajinou. Satelitní systém navádění je taky omylný. Jednou se nám stalo, že jsme do cíle vjeli z druhé strany.

SKLENOVSKÝ: Je pravda, že od doby zavedení satelitních navigačních systémů není funkce navigátora tak důležitá. To je to, co tam Pepu Kalinu tak strašně štve. Seděl se mnou a říkal, já tady sedím, čumím na ten přístroj, šipka mi ukazuje směr, klidně bych tady mohl i spát. Navigátor je spíš jen kontrolorem itineráře. Kdysi musel být mnohem pozornější.

Shodujete se na tom, že rallye byla letos jednoduchá. Jaký byl váš nejtěžší zážitek?

SKLENOVSKÝ: Nejtěžší zážitek byl asi ve třinácté etapě, kdy se startovalo po šesti a zhruba po šedesáti kilometrech jsme dojeli k duně, pod kterou leželo sedm osobních vozů. Ten pohled na to byl strašný, protože ty vozy letěly minimálně padesát metrů vzduchem a mnohé se ve vzduchu dokonce i srazily. Leželo tam i mnoho zraněných, byly tam už i vrtulníky a běhali mezi nimi doktoři, takže jsme věděli, že se tam stal velký průšvih a na všech, co kolem projeli, to nechalo dost velký dojem. To pro mne byl v každém případě nejtěžší okamžik soutěže.

LOPRAIS: Vždycky, když je lehká trať, tak je to pro tatru nevýhoda. Na těch rovných pláních, po kterých jsme jeli, se všechny náklaďáky kazily jen minimálně. Díky tomu, že to byl celkem nenáročný ročník, měly kamazy málo problémů.

STACHURA: Nepříjemné taky bylo, že jsme startovali z teplých oblastí a jeli jsme na sever. Po přesunu letadel se třicetistupňová vedra změnila k teplotám, které se ráno pohybovaly kolem nuly.

LOPRAIS: Bojovalo se až do poslední etapy, protože ty rozdíly byly minimální a snažili jsme se dotáhnout to manko, které jsme získali v první půlce, kdy jsme měli poruchu dohušťování kol a ztratili jsme 25 minut. Později se ukázalo, že to bylo rozhodující, protože ve finiši, kde nebyly těžké etapy, byly jen minutové rozdíly. Už dlouho se nestalo, aby o umístění rozhodovaly minutové a vteřinové rozdíly.

SKLENOVSKÝ: V závěru jsme začali trošku taktizovat. Vzhledem k tomu, že jsme viděli, že rozdíly jsou strašně malé a chtěli jsme, aby se naše auto posunulo co nejvýš, tak jsme se rozhodli Karlův vůz co nejvíc odlehčit. Náhradní díly jsme přeložili z jeho auta na moje a nakonec jsme Pumu očesali zhruba o šest set kilo. Záměrem bylo, aby Karlovo auto jelo rychleji a navíc konkurence, když si musí hlídat váš čas, poněkud znervózní. Byl to risk, protože kdyby se něco stalo, tak bychom mohli velmi ztratit, ale vyplatilo se to.

Sklenovský: Pro mě to byl šok, protože už jsem zažil, co to je, když na vás míří samopalem. Špatně jsme si to přeložili a dokonce jsme si mysleli, že už se něco stalo, až v táboře jsme se dozvěděli, že to je jen preventivní opatření. Velice jsem kvitoval rozhodnutí pořadatelů, protože vystavit jednu jedinou osobu takovému nebezpečí, by byla chyba. Dokonce to vypadalo, že závod skončí, protože francouzská vláda doporučovala Francouzům, aby se v koloně vrátili zpět do Dakaru.

Letošní ročník byl zvláštní leteckým mostem, který byl označován za největší a nejrychlejší. Jak celý přesun vypadal?

SKLENOVSKÝ: Byla to monstrózní akce. Myslím, že takový provoz, jak těch pět dní tam, už nikdy nebude. Celý letecký most přišel pořadatele na třicet milionů franků. Měli to promyšlené do posledního detailu a klaplo to bezchybně.

STACHURA: Došlo to dokonce tak daleko, že si najmeme nějaké domorodce, kteří by nám potahovali karimatky s námi, protože se nám nechtělo ani vstávat. Auta jsme museli dát na parkoviště, jenom jsme se na ně dívali. Takže strašná nuda.

SKLENOVSKÝ: My jsme začali uvažovat nad věcmi, kterými se nikdy nezabýváme, jako kdo se půjde první sprchovat nebo jestli si opereme a podobně. To volno bylo nekonečné.

LOPRAIS: Určitě pro nás byla nevýhoda, že odpadly dlouhé tratě. Navíc už jsme si zvykli na hektické závodnické tempo a najednou přišly čtyři dny volna, kdy nebyla šance vůbec nic dělat. Jelikož problémy na území Nigeru nebyly letos poprvé, naznačovali pořadatelé možnost, že se v dalších ročnících pojede po západním pobřeží kontinentu.

K o p ř i v n i c e - Doslova na dosah měl životní úspěch co by řidič tatry na letošní dakarské rallye Tomáš Tomeček jedoucí v barvách brazilského Lubraxu. Osudnou se mu ovšem stala předposlední etapa, na jejímž dvou stém padesátém kilometru jej zradil po tisíce kilometrů spolehlivě jedoucí kamion. „Najednou auto jelo ze strany na stranu i přesto, že jsem držel volant rovně. Vylezli jsme a viděli to nadělení. Jeden šroub z nápravy se uvolnil a vypadl, druhý byl na krajíčku. Radši nedomýšlím, co všechno se mohlo stát. Ztratili jsme půl hodiny a museli jet se svařenou nápravou 160 km plus ještě závěrečnou čtyřkilometrovou etapu,“ popisuje kritické okamžiky devětadvacetiletý jezdec, na nějž v cílové Káhiře zbyla nepopulární bramborová medaile. Od bronzu jej přitom dělilo pouhopouhých pět vteřin.

Vraťme se na samý začátek. Jaká v globálu byla letošní rallye?

Byla to rallye dlouhého čekání, pak velkého spěchání, zase velkého čekání a znovu velkého spěchání. Od přejímky aut v Paříži (27. 12.), po které jsme se vraceli zpátky do Čech, jsme letěli do Dakaru, kde jsme 4 dny čekali na to, než budeme startovat. Probíhaly tam administrativní kontroly, spousta papírování, bylo to docela složité. Velkým spěcháním byly následující etapy.

Zrušení etap vedoucích přes území Nigeru označujete zřejmě za další čekání?

Právě jsem se těšil na to, co mělo přijít. Nikdy jsem nebyl v Alžírsku na Tennere. Místo toho přišlo nicnedělání v Nijamei. Ve velkém horku jsme všichni vlastně jen leželi a dívali se, jak postupně ubývá aut. Nakládali je do Ruslanů a transportovali 4 000 km do Libye. Pak začalo to šílené závodění. První 150km etapu jsme jeli hodinu a devět minut, takový průměr přitom neudělám ani na dálnici. V další, 800km dlouhé etapě jsme měli průměr 103 km v hodině, zase hrozná rychlost. Nemám to moc rád, neuplatní se tam žádná technika.

Úvodní etapy Vám hodně vyšly, můžete je popsat blíže?

Závodili jsme na pro kamiony velmi úzkých pistách, které vedly křovinami a buší. Bylo to špatné - spousta prachu, předjíždění bylo problematické. Po první etapě jsem měl díky křovinám auto hodně oškrábané, hlavně jsem ale nechtěl rozbít čelní sklo, což se mi povedlo. První etapu jsme vyhráli, kamaz a tatra totiž udělaly navigační chybu. Pak jsme se to nějak snažili kontrolovat, ale ve třetí etapě nám praskla olejová hadice na motoru a ztratili jsme deset minut. Pak nám selhala olejová trubka na mazání čerpadla a zase jsme ztratili. Problémy ale měly i kamazy a tatra. Do Nijamei v Nigeru jsme dojeli na celkovém druhém místě. Ze závodění jsem ale neměl moc dobrý pocit. Povrch těch prvních etap nikomu moc neseděl, hodně jsme riskovali.

Na území Libye už to bylo zase něco úplně jiného...

Libye to byl let, který charakterizovaly těžké, trochu rozbité duny. Byly velké až jako panelák s tím, že se na ně najíždělo pozvolna a na vrcholu se kolmo lámaly. Doplatil na to třeba kamaz, kterému se rozjela kola. My jsme se při jednom zlomu zase jakoby postavili na čumák. Bylo to dost hrozné, ale nic se nestalo, jen se trochu pohnul nárazník. Pořád jsme se drželi na tom druhém místě. I když nás Loprais stahoval, chtěli jsme se dostat hlavně na Čagina. Po těch dunách jsme jezdili společně s Lopraisem, který nás dojížděl. Filmovali nás - dvě tatry vedle sebe, když jsme se navzájem naháněli. Bylo to moc pěkné - myslím to filmování, jinak nic moc. Nebylo to příliš náročné, jen ty přejezdy byly nebezpečné.

Můžete popsat pro vás kritickou předposlední etapu?

V úvodu jsme měli deset minut ztrátu na kamaz a deset minut náskok před Lopraisem, jinak se ta etapa jela podle výsledků té předchozí, tedy první Loprais, druhý já a třetí Čagin. Chtěl jsem ujet Čaginovi a nechtěl ztratit kontakt s Lopraisem. Loprais jel přitom vabank, tatra se vyložila, panovala tam totální nervozita. My jsme potřebovali hlavně štěstí. To jsme bohužel neměli, po tom, co se to stalo s nápravou, jsme jeli 20 - 30 km v hodině. Mohli jsme to zkusit na Kabirova, což znamenalo jet rychle a riskovat, že budeme muset znovu svařovat. Dohodli jsme se na risku, nakvaltoval jsem to a jeli jsme jakoby se nic nestalo. Dojeli jsme 9 sekund před Kabirovem a ty jsme si pak měli udržet v závěrečném 4km úseku, což se nám nepovedlo. Byl to sprint, kamaz má o dvě stě koní víc a je o tunu lehčí; o 14 sekund závěrečnou etapu vyhrál, a to přede mnou, třetí byl Čagin, čtvrtý Loprais. Líp to nešlo.

Nic se neděje. Pogratuloval jsem mu, chvíli jsme se bavili. Říkal, že je to sport a nedá se nic dělat. Beru to tak, že je to dakarská daň.

Je to velké zklamání, pět vteřin od třetího místa?

Slza v očích byla, ale co se dá dělat, to je Dakar, hlavně že jsem zdravý, i když mě bolí celý člověk a ze všeho nejvíc tedy záda

Sklenovský se dal slyšet, že jste měl lepší auto, než tatrovácký tým...

Rád bych k tomu uvedl technické údaje, které to všechno osvětlí: Čagin - výkon 850 koní, váha asi 11 200 kg; Kabirov - 750 koní, váha 10 200; Loprais 650 koní, váha 10 600; Tomeček 620 koní, váha 11 400; Sklenovského asistenční auto 550 koní, váha 12 200 kg. On ale nebyl závodní vůz - vezl náhradní díly, já jsem asistenci neměl a vezl půl tuny náhradních dílů a půl tuny pneumatik.

Kde jste ty přesné údaje vzal?

Když se auta nakládala do letadla, každé muselo být přesně zváženo, tak odtud. Ta váha mě celkem potěšila, ale stejně je další odlehčení auta jedním z hlavních úkolů. Jestli chceme jet na špičce, je nutná asistence. Nebo by ji měli vypsat kamion maraton. Třeba Kamaz má na každý závodní vůz tři mechaniky, pro mě to je nepředstavitelné, já vyskočím z auta, obleču špinavou kombinézu a jdeme dělat.

Co Vás na letošní rallye nejvíce zaujalo?

Ta poušť, kde se člověk podíval dokola a nikde nic. To jsem ještě nikdy předtím neviděl. Jinak jsem rád, že se nám potvrdila naše taktika, a že jsme jako soukromníci bez asistence dokázali míchat žaludeční šťávy továrním týmům.

Poslední aktualizace: 05.01.2004 10:35