Mezi řidiči vládne čím dál tím větší bezohlednost

Foto Krimi 1

Všeobecně situace na českých silnicích je čím dál tím horší. Aut na našich, vesměs úzkých silnicích, jezdí tolik, že situace začíná připomínat džungli, ve které je jen těžko odhadnout, co se v nejbližších minutách stane. Někteří řidiči proto už raději ani nevyjíždějí, pokud nutně nemusí. Naopak jiní pěšky neudělají krok a těch stále přibývá. Za volanty navíc vládne nervozita, agresivita a bezohlednost.

Za nejbezohlednější řidiče lze přitom považovat ty, kteří jezdí pod vlivem alkoholu či jiných drog. „Často se stane, že takového řidiče přistihneme. Potom hned voláme příslušníky Policie ČR, kteří to řeší. Některé případy opilých řidičů jsou napováženou. Například v létě jezdil jeden podnapilý řidič autem na přehradě až po hrázi mezi lidmi. Dokonce jsme mu museli nasadit na auto botičku, než přijeli státní policisté,“ vzpomíná velitel kopřivnické městské policie Jan Müller.

Jací jsou však kopřivničtí řidiči? „Jsou slušní,“ odpovídá Müller podle vlastních zkušeností. „Ale jen když vidí policajta,“ dodává okamžitě. „Jinak je zbytečné to komentovat, každý to vidí sám v ulicích. Kdybychom se vrátili o pár týdnů zpátky, kdy stovky lidí chodily či spíše jezdily na koupaliště, přesvědčili bychom se o ohleduplnosti zdejších řidičů. Ti naprosto ignorovali značky zákazu stání a všichni se snažili dojet co nejblíže k bazénu. Potom se rozčilovali a nadávali strážníkům, že jim dávají botičky a předvolávky, když neměli kde zaparkovat, přitom parkoviště pod volejbalovým hřištěm a nad krytým bazénem byla prázdná - jsou však dvě stě metrů od koupaliště,“ uvedl Müller. Častým nešvarem je i parkování na vyhrazených parkovištích a za vrchol bezohlednosti se považuje zaparkování na místě, které je vyhrazeno pro invalidy. Bezohlední řidiči jsou i ti, kteří pozdě rozsvěcejí světla nebo naopak svítí vším možným, co si na auto amatérsky namontují a co svítí všude jinde, jenom ne na silnici. Nicméně neseřízená světla, která oslňují, jsou běžnou praxí téměř všech starších aut. Také neosvětlení cyklisté kolikrát připraví řidičům horkou chvilku.

Podíl nehod způsobených chodci a cyklisty však není podle policistů příliš vysoký. „Naši chodci jsou na rozdíl od západních tak opatrní, že nevcházejí na přechody ani když před nimi zastaví auto, protože mají strach, že je v protisměru někdo přejede,“ míní vedoucí skupiny dopravních nehod DI v Novém Jičíně Pavel Bayer.

Lidé dosti často usedají za volanty pod vlivem alkoholu

Alkohol má podle statistik na svědomí zhruba každou dvacátou nehodu. Jen za první letošní půlrok se podílel na smrti sedmaosmdesáti lidí na silnicích v celé České republice, což je patnáct procent všech usmrcených. Řada motoristů přitom stále riziko jízdy pod vlivem alkoholu podceňuje. Zřejmě si neuvědomují, že jejich reakce jsou otupělé a svou jízdou ohrožují nejenom své životy, ale i životy a zdraví ostatních lidí na silnici. Procento nehod, na kterých se podíleli řidiči pod vlivem alkoholu, je v Kopřivnici vysoké. „Za první pololetí letošního roku se stalo v obvodu Kopřivnice 120 nehod, z toho v devíti případech byl zjištěn u řidičů alkohol. To znamená, že jde o 7,5 procenta nehod,“ uvedl vedoucí kopřivnického obvodního oddělení Policie České republiky major Josef Jeřábek.

Opilých řidičů však po městě jezdí mnohem více. Jen policisté při běžných kontrolách na silnici přistihli podnapilé řidiče ve stejném období letošního roku v 25 případech. Mnoho dalších zcela určitě nebylo přistiženo. „Policie tomuto problému soustavně věnuje pozornost a paradoxní je, že více kontrol nepůsobí preventivně a řidiči stále usedají za volanty pod vlivem alkoholu. Letos došlo ke zpřísnění postihů za tyto přestupky, které jsou i tak jedny z nejtvrdších, ale ani to se u alkoholu neprojevilo. Za stejné období v loňském roce jsme přistihli 27 řidičů pod vlivem alkoholu,“ podotkl Jeřábek.

Podle zkušeností policistů představuje jedno desetistupňové pivo zhruba 0,3 promile a průměrný člověk by ho měl odbourat za dvě hodiny. „Někdy mohou vyvolat mírnou hladinu alkoholu, kterou policie zjistí, i různé žaludeční pochody, takže v těchto případech většinou postihy nehrozí, ale rozhodně to neznamená, že by si někdo mohl dát před jízdou pivo,“ míní Jeřábek. Podle něj je obtížné také říct, která skupina řidičů má tendenci vliv alkoholu podceňovat. Někdy lze evidentně podle jízdy poznat, že řidič vypil dvě piva, jindy může mít řidič vypito víc a jede relativně v pohodě. Následky večerní pitky se mohou projevit i druhý den. „Důležité je upozornit také na to, že se projevuje zbytkový alkohol. S mírou by měl pít každý, kdo chce jet ráno, protože se řidiči často diví, že ještě druhý den nafoukají jednu promile. Zbytkový alkohol je přitom stejně nebezpečný, jako jízda bezprostředně po jeho konzumaci a jeho přítomnost v krvi se samozřejmě také trestá,“ uvedl Jeřábek. Lékaři pak dodávají, že jízda po večírku je nebezpečná nejen proto, že řidič může být ještě ovlivněn alkoholem, ale i proto, že ho poznamenala kocovina. I když už v sobě žádný alkohol nemá, je jeho tělo často unavené a výjimkou nejsou ani metabolické poruchy.

Policisté k zjištění přítomnosti alkoholu v krvi používají dechovou zkoušku - známých balonků nebo digitálního měřiče. Průkazná je však až zkouška po odběru krve. „V případě, že se řidič odmítne podrobit odběru krve a dechová zkouška byla pozitivní, bere se to podle přestupkového zákona tak, jako by řidič pod vlivem alkoholu byl. Každý by si měl uvědomit, že za jízdu pod vlivem alkoholu hrozí velmi vysoké sankce - pokuty až do výše patnácti tisíc korun a zákaz řízení na dva roky. Stejně tak se posuzuje i odmítnutí dechové zkoušky,“ řekl Jeřábek.

Bezpečnost na silnicích však neohrožují jen řidiči pod vlivem alkoholu, ale i jiných medikamentů a drog. Dokazují to speciální namátkové kontroly ze zahraničí, ale v poslední době i z tuzemska. Zjistit přítomnost drog v řidičových žilách přitom není snadná. Policisté kolikrát zastaví podivně se chovajícího řidiče a mnoho toho nezjistí. „Ty případy se skutečně začínají objevovat. Opilého člověka policista z devadesáti procent pozná, ale u jiných látek je to horší. Pokud je policistům chování řidiče podezřelé a nic nenafouká, musí ho přesto vyzvat k lékařskému vyšetření, protože jedině tak se dá přítomnost nějaké jiné, nealkoholové drogy zjistit. Tyto případy jsou však výjimečné. Častěji než za volantem se setkáváme s tím, že podivně se chovající člověk není pod vlivem alkoholu, u výtržnictví,“ uvedl Jeřábek.

Někteří uživatelé drog tvrdí, že v sobě mají brzdu, která jim po užití drogy zabrání řídit. „Jednou jsem chtěl pod vlivem drogy - extáze odjet na motorce, dělalo mi už ale problémy jen to najít řadící páku. Měl jsem najednou strašný strach vůbec nastartovat. Od té doby za řidítka sednu jedině absolutně střízlivý,“ říká jeden z motoristů.

V řadě evropských zemí je jistá hladina alkoholu v krvi povolena. Pokuty za její překročení však neustále přitvrzují. Například ve Francii se 0,5 promile pokutuje 3 000 franků.

Situace z hlediska dopravních nehod není kritická

Letos poprvé se zřejmě zastaví nárůst počtu dopravních nehod na území novojičínského okresu, který byl patrný od roku 1990. „Samotný obvod Kopřivnice přitom v rámci okresu nepatří, co se týče nehodovosti, mezi problematické. Na rozdíl od páchání trestné činnosti se řadí Kopřivnice v počtu dopravních nehod až na čtvrté místo. Je to dáno především tím, že přes samotnou Kopřivnici nevede žádná silnice první třídy a přes obvod Kopřivnice vede jen několik kilometrů silnice první třídy - komunikace od Příboru směrem na Frenštát, která prochází Lubinou a Vlčovicemi,“ říká vedoucí skupiny dopravních nehod Dopravního inspektorátu v Novém Jičíně kapitán Pavel Bayer.

Za loňský rok je v Kopřivnici evidováno 258 dopravních nehod. Z hlediska následků je na tom ovšem Kopřivnice z celého okresu nejlépe, protože zatímco na všech novojičínských silnicích loni zahynulo čtyřicet lidí, v Kopřivnici přišel o život jeden člověk - cyklista, a to kvůli technické závadě, nikoli díky nedodržování dopravních předpisů.

V počtu nehod vede z celého okresu město Nový Jičín (loni 662), následuje Příbor (281) a Bílovec (275). V letošním roce se do konce srpna stalo na kopřivnických silnicích 123 nehod. Tři lidé utrpěli těžká zranění, dvacet tři lidí bylo zraněno lehce.

Nejčastější příčiny nehod jsou:

- nepřiměřená rychlost jízdy
- špatné předjíždění
- nedání přednosti v jízdě
- technické závady
- nehody zaviněné chodci, dětmi a zvěří

„Nebezpečnými úseky jsou všechna místa, kde vozovka umožňuje rychlejší jízdu a je vyšší hustota provozu. V samotné Kopřivnici jde o celou ulici Obránců míru, kde je v blízkosti škola, je přetížena parkováním po obou stranách a navíc tam jsou tři autobusové zastávky. Přesto, že zde nehody nejsou na denním pořádku, jde asi o nejkritičtější místo ve městě, kde dochází často ke kolizím mezi chodci a vozidly,“ míní Bayer.

Mezi místa, kde dochází v Kopřivnici k největšímu počtu nehod potom dále patří křižovatky ulic Záhumenní a Obránců míru, křižovatka ulic Záhumenní a Husovy u Labutě a křižovatka u zimního stadionu.

„Z hlediska počtu nehod však vede sídliště Sever. Jsou tam úzké ulice, všude parkují auta a pohybuje se spousta lidí. Většinou se ale jedná o drobné nehody při parkování, takže výsledkem nejčastěji bývají podřené plechy,“ dodává Bayer.

To, zda mělo na zastavení nárůstu počtu dopravních nehod vliv loňské snížení rychlosti v obci na padesát kilometrů v hodině, se policisté pokoušeli vyhodnotit, ale nedospěli k jednoznačnému závěru, zda kvůli omezení rychlosti nepřibývá nehod či nikoliv. „Je ovšem faktem, že letos jsou následky nehod mírnější než v loňském roce. Nehod ale neubylo. V Kopřivnici se přitom měřívá rychlost dost často, a to na úsecích, které jsou z hlediska nehod považovány za nejnebezpečnější - tedy na ulici Obránců míru a protože došlo k několika vážnějším nehodám s chodci na přechodu u házenkářského hřiště, měříme také rychlost na ulici Čs armády u vjezdu do Kopřivnice. Ta silnice totiž svádí k rychlé jízdě, protože je široká. Značka obce je před mostem, řidič dlouho na žádného chodce nenarazí a najednou sjede rychle dolů a jsou tam přechody. Měříváme rychlost i kousek před těmi přechody a dá se říct, že tam řidiči rychlost překračují často,“ uvedl Bayer.

Automobil vybavený radarem, který se k měření rychlosti dnes používá, je sice označen nápisem policie, takže dost řidičů přibrzdí, když ho u okraje silnice spatří, jindy tam jezdí rychleji, ale na druhé straně samotná přítomnost policejního auta na silnici působí, jak tvrdí policisté, alespoň preventivně.

Alkohol hrál loni v Kopřivnici svou roli v sedmnácti případech nehod z 258. „Kopřivnice tak žebříček okresu v počtu nehod způsobených řidiči pod vlivem alkoholu jednoznačně vede, protože například v Novém Jičíně, kde došlo k 662 nehodám, jsme zjistili alkohol u řidiče ve třiadvaceti případech,“ podotkl Bayer.

- celá ulice Obránců míru, kde často dochází ke střetům s chodci, jsou tam autobusové zastávky a parkuje velké množství aut
- křižovatka u městského úřadu, kde je velký provoz a řidiči občas přehlédnou auto, které má přednost v jízdě
- křižovatka u zimního stadionu, kde jsou podobné problémy jako u městského úřadu
- křižovatka u Labutě, kde hlavní silnice vede do zatáčky a řidiči jedoucí po ulici Záhumenní od Štramberku často nedají přednost autům na hlavní silnici

Za nebezpečné úseky se považují ta místa, kde je největší hustota provozu

Foto Krimi 2, Foto Krimi 3

Za nebezpečné úseky na silnicích v novojičínském okrese se považují ty komunikace, kde je největší hustota provozu.

To je především čtyřproudová silnice 1/48, která protíná okres ve směru od Hranic na Moravě k Frýdku-Místku. Tato silnice je sice konstrukčně stavěna na rychlost zhruba 120 kilometrů v hodině, ale nepočítalo se s takovou hustotou provozu, která tam je dnes. „Přestože tam platí nejvyšší rychlost devadesát kilometrů v hodině, řada řidičů zde jezdí rychleji. Uprostřed je přitom pouze dvojitá čára, i když by zde mělo být minimálně svodidlo, aby se vyloučily čelní střety, které zde při přejetí střední čáry vznikají. Není zde ani odstavný pruh, kde by se auta při poruše alespoň trochu schovala. Nebezpečný je zde především úsek u Starého Jičína od křižovatky na Palačov po výjezd na Starý Jičín. Jede se zde do zatáčky a povrch je dost poškozený a zvlněný. Při devadesátikilometrové rychlosti je tento úsek bezpečný, ale při vyšších rychlostech už se stává, že auto ze silnice utíká,“ řekl vedoucí skupiny dopravních nehod Dopravního inspektorátu v Novém Jičíně Pavel Bayer. Druhé kritické místo této silnice je na jediné úrovňové křižovatce - na Rybí a Kopřivnici.

Druhou silnicí v okrese, která je považována za nebezpečnou, je silnice první třídy z Příboru na Ostravu. „Tato silnice je dvoupruhová a prochází Mošnovem, kde často dochází ke kolizím s chodci. Navíc zde kvůli nebezpečnému předjíždění dochází často k čelním střetům,“ uvedl Bayer.

Třetím nebezpečným úsekem, kde se často stávají dopravní nehody, je silnice z Bílovce do Klimkovic a dále do Ostravy. „Je zde stejný problém jako v předchozím případě. Jde o dvouproudovou cestu, značně přetíženou, která navíc vede přes obce,“ podotkl vedoucí oddělení dopravních nehod.

Z celostátních statistik vyplývá, že proti loňskému roku ubylo nehod s vážnými následky především v obcích. Policisté to připisují především snížení rychlosti a hrozbě tvrdších postihů za dopravní přestupky.

V počtu smrtelných následků nehod patříme k průměru

Pohled na mezinárodní srovnání nehodovosti a s tím související počty smrtelných případů řadí Českou republiku k průměru. Statistikám suverénně vévodí Rusko, kde evidují na sto tisíc automobilů 663 usmrcených lidí při dopravních nehodách. Na opačném konci tabulek jsou norští a švédští řidiči s dvěma desítkami obětí na stejný počet aut. V České republice se tento údaj pohybuje kolem čísla padesát.

Bezpečněji je na silnicích většinou na západ od hranic Česka, zatímco čím více na východ, tím vládne na silnicích větší chaos.

Retardéry mají zvýšit bezpečnost, ale někdy je jejich efekt opačný

Vybudováním zpomalovacích retardérů si kopřivničtí radní slibovali zvýšení bezpečnosti. Nic však není dokonalé. „V Kopřivnici jsme zaznamenali také nedávno jednu kuriózní nehodu, při které řidič autobusu s výletem dětí zabloudil a dostal se na Štefánikovu ulici. Šofér se přitom díval po značkách kudy dál a asi v padesátikilometrové rychlosti najel na zpomalovací retardér u prodejny Mana. Autobus se vznesl a asi pět dětí v něm se zranilo nárazem hlavy na nosiče zavazadel,“ vzpomíná vedoucí skupiny dopravních nehod Dopravního inspektorátu v Novém Jičíně Pavel Bayer.

Tyto retardéry sice rychlost aut zpomalí, ale dost drastickým způsobem. „Hlavně v počátku, než si na to řidiči zvykli, zde docházelo k poškozování aut. Jsou tam sice značky s omezením rychlosti, ale při jejím nerespektování a trochu rychlejší jízdě si řidič poškodil podvozek. V cizině také řeší to, jak před obcemi zpomalí auta, ale dělají to daleko pěkněji. Před vjezdem do obcí tam udělají několik ostrých zatáček tím, že na silnici umístí nádoby s nějakou okrasnou dřevinou, mezi kterými auta musí projet nižší rychlostí a dále již jedou pomaleji. U nás se to řeší tím, že se udělá hrb,“ říká Bayer.

Šance na nalezení auta závisí na náskoku zloděje

Kopřivnice, co se týče ukradených a vykradených aut, není ve srovnání s jinými místy v republice žádnou výjimkou. „Co se krade nejvíce? Letos jsou to jednoznačně škodovky, především starší typy 120 a 125, na které se již nevyrábějí náhradní díly. Je to celkem logické. Ta auta se již deset let nevyrábějí, ale pořád jich jezdí obrovské množství. Nepředpokládáme, že by se ztrácela kvůli tomu, že by měla dále jezdit, ale právě kvůli náhradním dílům, které výrobce deset let po skončení výroby přestává dodávat na trh,“ uvedl vedoucí kopřivnického obvodního oddělení Policie České republiky major Josef Jeřábek.

„Pochopitelně se ani Kopřivnici nevyhýbají krádeže lepších a nových aut na zakázku, ale zde již ty počty nejsou tak vysoké. Loni a předloni zde řádila skupina zlodějů, která tyto vozy kradla vyloženě na zakázku, letos to ovšem nějak ustalo, protože pachatelé byli dopadeni a jsou ve výkonu trestu,“ doplnil Jeřábek. Krádeže aut jsou podle něj rozloženy v průběhu celého roku rovnoměrně a stejně tak není v Kopřivnici místo, odkud by automobily mizely více nebo méně. O nějakých nájezdech gangů, kdy by najednou zmizelo více aut, nemají policisté poznatky.

Pro to, aby bylo ukradené auto nalezeno, je rozhodující to, jaký náskok má zloděj. Čím dříve majitel vozu krádež ohlásí, tím větší je šance auto najít. Spíše než hodiny zde však rozhodují minuty. „Čas zde hraje obrovskou roli. Vzhledem k tomu, že Kopřivnice je blízko hraničního přechodu do Polska, může být vůz nalezen, pokud se o krádeži dozvíme, tak do půl hodiny poté, co auto zmizelo. Mnoho vozů, které jsou ukradeny, mají předem připravené falešné doklady a poznávací značky a na to, aby auto zmizelo za hranicemi stačí často ani ne hodina,“ tvrdí Jeřábek. Jsou však podle něj také krádeže fingované, na kterých se podílí sám majitel vozu a ten má naopak zájem na tom, aby krádež oznámil co nejpozději. „Mnohdy je trestuhodná i nedbalost řidičů, kteří nechají nastartované auto a někam si odskočí nebo něco vykládají. S takovým autem odjede kdokoliv a bohužel i u nás se takový případ nedávno stal,“ dodal Jeřábek.

Mezi věcmi, které z automobilů mizí, jsou nejčastěji autorádia a kazety. Občas sice někdo nechá v kabině i kufřík s penězi, ale lidé si dnes na nechávání věcí v autech dávají pozor. Časté jsou i krádeže státních poznávacích značek.

* údaje za první pololetí

Zloděje a vandaly by měl zahnat kamerový systém

V těchto dnech by měli začít strážníci městské policie dohlížet na centrum města prostřednictvím kamerového systému. Kromě toho, že se předpokládá snížení kriminality v těchto místech jako takové, budou moci být klidnější i řidiči, kteří zde zaparkují svá auta.

„Uvažujeme o tom, že například u příjezdu na parkoviště před hotel P Beam budou cedule s upozorněním, že parkoviště je pod dohledem kamer. Jednak již toto upozornění samotné by mělo odradit zloděje od kradení aut, jejich vykrádání či kradení součástek a jednak by též řidiči samotní se měli začít chovat ohleduplněji. Mnohdy totiž řidič například na parkovištích neopatrností poškrábe cizí auto a místo toho, aby se s majitelem poškozeného vozu vyrovnal, ujede. Teď se bude dát viník lehce zjistit. Situace snímaná kamerou se nepřetržitě bude nahrávat na pásky, takže nebude těžké vyhledat zpětně, co kdo provedl,“ řekl velitel kopřivnické městské policie Jan Müller.

Rájem zlodějů byla loňská Barum rally

Zlodějům často nahrává velká koncentrace opuštěných aut. „Na loňské Barum rally bylo ohlášeno přes dvacet vykradení aut a řada nepojištěných řidičů zřejmě krádež ani neohlásila. Situaci tehdy zřejmě využil nějaký organizovaný gang,“ řekl velitel Městské policie v Kopřivnici Jan Müller. „Letos bylo parkování lépe organizováno, auta stála na několika místech více pohromadě. Mezi nimi chodilo neustále několik strážníků městské policie i státní policisté a psovodi se psy, což zřejmě zloděje odradilo, takže k žádnému většímu vykradení aut nedošlo,“ podotkl Müller. Otevření auta bývá dílem okamžiku, aniž by zloděj vzbudil pozornost kolemjdoucích.

Dopravní značky ve městě zatím krádežím odolávají

Jsou v Česku silnice, ze kterých prakticky téměř zmizely dopravní značky. Kromě toho, že řidiči, kteří po těchto silnicích jedou poprvé, mají potíže s orientací, může být ohrožena i bezpečnost provozu.

Kopřivnice tohoto nešvaru zatím zůstává uchráněna. „Potíže zaznamenala spíše městská policie. Došlo k nějakým poškozením značek lidmi, kteří v létě chodili z diskoték na přehradě ve Větřkovicích. Ale krádeže celých značek z důvodu, že to zloději odevzdají ve šrotu nebo k nějakému extremnímu poškození značení, zatím v Kopřivnici nedošlo,“ uvedl vedoucí kopřivnického obvodního oddělení Policie České republiky major Josef Jeřábek.

Zloději mají v oblibě téměř všechny modely aut

Foto Krimi 3, Foto Krimi 4

Výše rizika, že vám někdo ukradne osobní automobil, se dá předem odhadnout, podle toho jakou značku vlastníte. Zatímco škodovek se krade, co do absolutního počtu nejvíce, riziko ukradení vozidla, které se vypočítává poměrem zcizených a evidovaných automobilů, je u škodovek poměrně nízké. Naopak u některých značek a převážně dražších modelů je riziko ukradení, podle statistik, takřka stoprocentní. Policisté se však domnívají, že spíše než krádeže, jsou za mizením těchto aut pojišťovací podvody.

Jestliže značka škoda má rizikovost necelých šest desetin procenta, jsou modely, u nichž je riziko mnohem vyšší. Nejkradenějšími modely škodovek jsou 120, 125 a Favorit. Zvláště pětirychlostní stopětadvacítku mají zloději v oblibě a ročně se jich ztratí kolem 15 procent. Kvůli náhradním dílům se však kradou i mnohem starší modely.

U zahraničních vozů by si měli dát na auto pozor především majitelé Volkswagenů Golf a Pasat, Renaultů 19, Peugeotů 405 a 205, Audi 80 a 100, Fiatů uno, ale také vozů VAZ 2101. Většinu vozů kradou profesionální gangy. Některá auta jsou určena na náhradní díly, některá jezdí dál s novými doklady a dražší vozy většinou mizí v zahraničí.

Pojem rizikovost krádeže vozidla je přitom potřeba vnímat ze dvou úhlů. Víme-li například, že rizikovost je pět procent, znamená to, že pět procent aut bude novým majitelům ukradeno. Nejsme-li však prvním majitelem vozidla, dáváme tedy přednost nákupu z druhé ruky, existuje zde navíc stejně vysoké riziko, že jsme koupili kradený vůz. Při koupi ojetého vozu tedy neseme jednou tak vyšší riziko, že s autem budeme mít nějaké problémy.

Fenoménem ve statistikách jsou již zmíněné krádeže luxusních a sportovních drahých vozů. Některých modelů přitom podle statistik zmizí více jak sto procent. To policie vysvětluje tím, že kromě ukradení všech aut českým majitelům se ukradnou na území republiky i automobily cizinců, které zde nejsou evidovány. Drtivá většina drahých vozů je již kupována s tím, že se ztratí. „Je normální, že ze tří Ferrari Testarossa jsou všechna tří odcizena? Pravděpodobnost, že náhodný i organizovaný zloděj vystopuje všechna vozidla jen tak na ulici je mizivá. Vysvětlení může být prosté: buď jsou krádeže organizovány superprofesionály anebo (daleko pravděpodobněji) se na krádeži podílí i samotný majitel,“ uvádí se v jednom ze článků na téma krádeží vozidel v časopise Policista. Téměř stoprocentně rizikové jsou Audi A8, BMW 725 a další.

Alarmy upozorní majitele, že se s vozem něco děje

Houkající autoalarmy dnes nikoho z kolemjdoucích nijak nevzrušují, přesto své opodstatnění mají, tvrdí policisté. „Pokud na parkovišti nasednu do cizího auta, klidně s ním odjedu, i když se spustí alarm. Kolemjdoucí to nechává lhostejnými,“ říká velitel kopřivnické městské policie Jan Müller s tím, že nepamatuje případ, kdy by někdo zavolal policii, že někde houká alarm a asi vůz někdo krade. „Lidé nám volají nanejvýš tehdy, když je houkání ruší,“ tvrdí Müller.

„Pokud je však majitel vozu nablízku a uslyší alarm, může zabránit ukradení nebo vykradení svého auta,“ dodává.

Zloději aut jsou vždy o krok vepředu, ale zabezpečení vozu je nutností

Foto Krimi 5

Počet ukradených automobilů stále roste. Jen za loňský rok přišli zloději ke 26 263 vozidlům. Prudce stoupá zájem o auta s naftovými motory, ale kradou se i levnější a starší auta, většinou ta, která se již nevyrábějí a obtížně se na ně shánějí náhradní díly. Policisté i výrobci zabezpečovacích zařízení se přitom shodují v jednom. Krádežím se nedá zabránit. Zloději jsou totiž stále krok napřed. Lze ale potvrdit, že pravděpodobnost ukradení auta klesá, pokud je vůz vybaven alarmem, imobilizérem a zámkem na volantu či řadicí páce. Velmi účinnou metodou je zabezpečení automobilu zařízením, které umožňuje jeho vyhledání pomocí vysílaček nebo satelitu.

Vůz by měl být zabezpečen úměrně jeho ceně

Majitelé automobilů by měli svůj vůz zabezpečit úměrně jeho ceně. Tak jako by vzbuzovalo úsměv, kdyby řidič vozu v ceně půl milionu korun na parkovišti vyndával z motorového prostoru nějaké kablíky, stejně tak je nesmyslné, aby si majitel patnáct let staré škodovky pořizoval systém pro satelitní vyhledávání automobilu, které je několikanásobně dražší, než má cenu auto.

Každý, kdo však nechce, aby mu z auta zbyly klíčky a mycí houba v garáži, měl by si vůz nechat pojistit. Některé pojišťovny vyžadují zabezpečovací zařízení, aby vůz vůbec pojistili. U novějších automobilů je to především imobilizér v kombinaci s alarmem nebo některým mechanickým zabezpečením, nejčastěji zámkem převodovky. Pokud je auto vybaveno navíc systémem rádiového vyhledávání (Lo-Jack), dostane majitel vozu na pojistném slevu.

Zloději si vybírají auta i podle toho, kolik času krádež zabere

Důležitým faktorem, který při výběru vhodného auta u zloděje hraje roli, je to, jak dlouho bude trvat krádež a co všechno k ní bude zapotřebí. I nejlépe zajištěné auto dokáže špičkově organizovaný gang odcizit během několika minut. Ne všichni zloději však dosahují špičkové úrovně a zde zabezpečení vozu hraje velkou roli. Mnohdy může zloděje odradit nálepka, že v autě je namontován vysílač Lo-Jack, i když tam není. Doporučuje se také zloděje zmást tím, že nálepky upozorňující na alarm jsou od jiného typu, než je v autě namontován.

Dnes je na trhu spousta výrobků různých firem, které slouží k ochraně vozu před krádeží. Motorista může do ochrany auta investovat v rozmezí od sedmi stovek do částky kolem sedmdesáti tisíc, ale přesnou horní hranici určit nelze.

U starších aut se osvědčují skryté vypínače

Jednou z nejpoužívanějších metod majitelů starších vozů jsou různé skryté vypínače, uvolněné součástky či vyjmuté dráty, bez kterých auto nejede. Vytahování kabelu od rozdělovače u starých škodovek je sice účinné, protože vůz se nedá nastartovat, ale zloději je to natolik notoricky známá finta, takže každý nosí tento kablík v kapse. U starých aut se osvědčují i různé doma montované vypínače, které se skryjí v interiéru vozu. Při montáži by ale neměl majitel pracovat ledabyle, protože když zloděj nadzvedne kobereček a uvidí pod ním dráty, které tam nepatří, nebude mu trvat dlouho najít i vypínač. Prodávají se i vypínače, napojené přes relé na zapalování či palivovou pumpu. Včetně montáže toto zařízení přijde asi na tři stovky a zloději může dost zkomplikovat práci.

U levnějších aut, které již patří spíše do šrotu než na silnici, se ještě vyplatí koupit tyč na volant, ale jinak jsou investice do ochrany auta vcelku zbytečné, neboť by mohly hravě převýšit cenu auta. Tyče na volant a tyče mezi volant a spojku se dají pořídit do osmi set korun, ale zkušení zloději je překonají tak do dvou sekund, nikoli poškozením tyče, ale přeštípnutím věnce volantu. Občas lze na volantech vidět i všelijaké řetězy s okázalými zámky, kterými naši předci zamykali petlice u chlívků, což však spíše kolemjdoucí pobaví, než odradí zloděje.

Alarmy a imobilizéry se stávají standardem

U dražších vozů se již vyplatí investovat i do imobilizérů a alarmů. Nejlepší imobilizéry jsou ovládány bezdotykově nebo s elektronickým čipem, nejlépe z americké nebo německé produkce. Ty zloději překonávají desítky minut, kromě originálních imobilizérů montovaných do škodovek, kde postačí vyměnit vstřikovací jednotku.

Elektronická zabezpečovací zařízení se stávají pomalu standardním vybavením automobilů. Zařízení jako blikající diody, které mají působit spíše psychologicky, však zřejmě odradí jen vyloženě amatérského zloděje.

Zamčená převodovka odradí i ostřílené zloděje

Zřejmě nejlepším mechanickým zabezpečovacím zařízením auta jsou zámky převodovek. Zámků se dá koupit několik druhů od různých firem, konstrukce těchto výrobků je ovšem prakticky shodná. Po zařazení zpátečky se uzamknou táhla převodovky. Zařízení je navíc namontováno na nepřístupném místě, takže jeho odstranění na parkovišti je téměř vyloučeno. Do interiéru vozu zasahuje jen vložka zámku, který se odemyká třístranným klíčem, takže odemčení převodovky paklíčem je nesmírně obtížné. Zámky převodovky zloděje odradí, ale s vymáčknutou spojkou lze vůz odtáhnout. Doporučuje se proto kombinovat zámek převodovky s alarmem, neboť táhnout houkající vůz je přece jenom trochu podezřelé.

Další mechanickou zábranou je zařízení, které umožňuje zamknout pedály, v kombinaci s tubusem umožňujícím zamknout ruční brzdu a řadicí páku. Odborníci tento mechanismus, připomínající kraba s klepety, považují za velmi účinný. Jeho překonání je možné jen totálním násilím.

Majitel auta by měl uvažovat o pískování skel

Za zvážení stojí i možnost kódování autoskel. Kód sám o sobě sice nezabrání odjetí s vozem, ale policisté při silničních kontrolách většinou vyžadují předložení karty ke kódům. Kódu se může zloděj zbavit jedině kompletní výměnou skel, což je záležitost, podle druhu auta, většinou desítek tisíc. Zloděj si tak raději vybere auto bez kódovaných skel.

Na trhu se objevuje celá řada dalších systémů, které by měly vozy ochránit, ale ne všechny mají své opodstatnění. Například systém zastavování vozidla pomocí radiového signálu přes operátor, sice vůz zastaví, ale chybou je, že majitel neví kde.

Ojetý vůz se musí zkontrolovat, zda není kradený

Každý motorista při koupi nového automobilu podstupuje určité riziko, že jeho vozidlo zmizí pod rukama zlodějů. Ten, kdo se rozhodne pro koupi ojetého vozu, musí navíc počítat s dvojnásobným rizikem, totiž že mu bude vůz nejenom ukraden, ale že koupil automobil, který je kradený. Při koupi vozu z druhé ruky je proto potřeba být velmi opatrný.

Zhruba polovina automobilů, které byly v České republice ukradeny sice nenávratně mizí za hranicemi, část vozů slouží jako zásobárna náhradními díly, ale stále je zde velký počet automobilů, které se po změně identity vracejí zpět na tuzemské silnice. Naopak do republiky se dostává spousta vozů kradených v zahraničí. Známou fintou zlodějů je, že dovezou do republiky ukradený automobil a zároveň stejnou značku totálně havarovaného vozu jako vrak, jehož identitu dostane vůz ukradený.

Je tedy namístě připomenout, že ukradený vůz se při odhalení dostává zpět ke svému původnímu majiteli. Je celkem lhostejné, jak jste k autu přišli, zda koupí v autobazaru nebo přes inzerát. Soudit se pak s podvodníkem, který vám vozidlo prodal, bývá většinou marné, protože takoví lidé mívají zpravidla podobných prohřešků na kontě více a vaše peníze jsou v době odhalení podvodu nenávratně pryč.

Zjistit zda vůz, o který máte zájem, nebyl ukraden není příliš snadné a ani současná legislativa vám moc nepomůže. Možnost zjistit, zda vůz, o nějž máte zájem, „je čistý“ podle výrobních čísel není možné. Platí totiž paragrafy o ochraně osobních údajů a policisté vám tedy o předchozím majiteli nesmějí nic říct. Ani ti, kdož mají mezi policisty známé, kteří přimhouří nad zákonem oko a nahlédnou na data o vašem vyhlédnutém vozidle do databáze, nemají vyhráno. Auto totiž mohlo být ukradeno v cizině a policejní databáze různých států nejsou propojeny. To, že vůz byl zcizen, se dá poprvé legálně zjistit až při jeho přihlašování na dopravním inspektorátu. Tehdy je už ale auto většinou zaplacené.

Kontrola při koupi ojetého vozu by měla začít u dokladů. Lepší je vždy originál technického průkazu než duplikát, který nahrazuje ztracený nebo poškozený doklad, ale mnohdy pomáhá také zamaskovat pohnutou minulost auta či maskuje podvod. Jakékoliv přepisování v technickém průkazu musí vždy stvrzovat kulaté policejní razítko. Kupující by měl k vozu žádat také servisní knížku, která mu nejen napoví leccos o technickém stavu auta, ale je také dokladem, ze kterého se dají zjistit případné varující rozpory s technickým průkazem. Technické průkazy vydávané po roce 1995 mají řadu ochranných prvků a jejich padělání je velmi náročné.

Další přichází na řadu kontrola výrobních čísel motoru a karoserie, které musejí do posledního detailu souhlasit s doklady.

Číslo motoru bývá na vybroušené ploše vyraženo strojově, takže číslice jsou naprosto stejně velké, v dokonalé řadě a raženy všechny stejnou intenzitou. Sebemenší vychýlení byť jediné číslice je důvodem k podezření, že číslo není původní. Specialitou jsou francouzské motory, na kterých bývají čísla na štítcích, což je snáze padělatelné. Kromě kontroly provedení ražby je proto potřeba zkontrolovat také dokonalost uchycení štítku.

Číslo karoserie VIN (Vehicle Identification Number) je potřeba kontrolovat tuplovaně. Jednou je vyraženo na karoserii, podruhé na štítku. Obě čísla jsou naprosto identická.

VIN číslo se většinou razí na příčku mezi motorem a vnitřkem karoserie. Zloději ji však často vybourají a nahradí příčkou z jiného vozu. Laik dobrou práci těžko odhalí, ale ve značkových servisech by měli poznat, zda je příčka původní. Vyplatí se i seškrábnout z příčky barvu, zda pod ní není jiná, než na zbytku vozu. Dobré je také sáhnout na příčku zezadu, jestli ražba není cítit na druhé straně. Originály totiž razí stroj na tvrdém podkladu a nelze je rozhodně zezadu nahmatat. Při kontrole štítku opět platí kontrola dokonalosti ražby i uchycení.

Sebemenší nesrovnalost musí vyvolat podezření, které by mělo vést k okamžité ztrátě zájmu o nabízený vůz, zvláště tehdy, je-li cena příliš výhodná.

Na nehodovosti se podepisuje také spektrum aut na silnicích

K vysoké nehodovosti na našich silnicích přispívá i složení automobilů, které je velmi různorodé. Jezdí zde vedle sebe staré trabanty, přes nové škodovky až po mercedesy.

„Často se stane, že jede trabant, za ním se vytvoří kolona starých škodovek, tu dojede někdo s felicií, pokusí se to všechno předjet a do protisměru mu jede nějaký západní vůz, u kterého špatně odhadne rychlost. S takovými problémy se na západě nepotýkají. Tam je vozový park mnohem mladší než u nás. S tím se ale budeme ještě pár let potýkat. Nutno je však upozornit na to, že nehody nezapříčiňují stará auta sama o sobě, ale vždy porušování předpisů. Kdyby se jezdilo, tak jak se má, tak devadesát devět procent nehod se nestane,“ míní vedoucí skupiny dopravních nehod Dopravního inspektorátu v Novém Jičíně Pavel Bayer.

Jak se evidují dopravní přestupky?

Každý řidič má na dopravním inspektorátu v místě svého bydliště počítačem vedenou evidenční kartu. Pokud jej policisté přistihnou při dopravním přestupku, sepíší o něm záznam a pošlou jej na příslušný inspektorát. Tam každé hlášení do karty zaznamenají. Pokud policista při zapisování přestupku zjistí, že do evidence vpisuje již druhý hrubý přestupek, upozorní správní orgán. Ten pak zahájí správní řízení o odebrání průkazu. O průkaz přijde ten, kdo během tří let spáchá dva hrubé přestupky, čímž se rozumí: nedání přednosti v jízdě, jízda na červenou, předjíždění na místě, kde je to zakázáno, jízda přes železniční přejezd na červenou, překročení rychlostního limitu v obci o více než 20 km/h a více, překročení rychlostního limitu mimo obec o 30 km/h a více, couvání na nepřehledném místě bez asistence druhé osoby, bezohledná a agresivní jízda nebo dopravní nehoda.

Přílohu připravil Tomáš Kosek

© Kopřivnické noviny

Poslední aktualizace: 05.01.2004 10:23